O gelato mio!

Hodnocení uživatelů:  / 6

Podrobnosti

Zveřejněno 2. 7. 2012 21:59

Napsal Carmela

Zobrazeno: 2678

Léto je oficiální tady. Jen co se přes nás - přes Itálii - přehnala antycyklóna Scipione, pocházející ze Sahary a pojmenovaná podle slavného římského generála Publia Cornelia Scipiona Afričana, který to nandal Kartágu ve Třetí punské válce, přichází z Libye antycyklóna druhá – Caronte (Cháron). Obě antycyklóny, neboli tlakové výše, mají společné to, že s sebou přinesly teploty šplhající se v poledních hodinách až ke 40 stupňům; jméno druhé antycyklóny, odkazující se převozníka mrtvých do podsvětí, je tak na místě... Ochlazování organismu se stává nutností a pojídání zmrzliny příjemnou výmluvou. Nemůžete se přece vrátit domů z Itálie, aniž byste ochutnali pravé nefalšované gelato. Následující řádky vám nastíní jeho rozdělení a složení, a poskytnou rady, jak si správně vybrat, aby se vzpomínka na jeho chuť stala labužnickým suvenýrem z cest.

Tříděný odpad po italsku

Hodnocení uživatelů:  / 7

Podrobnosti

Zveřejněno 26. 6. 2012 22:11

Napsal Carmela

Zobrazeno: 4040

V dubnu nám přišel dopis od starosty. Naše obec přechází na povinný tříděný odpad. Hurá, zajásalo mé středoevropské srdce, již několik let přivyklé na kontejnery s plasty/papírem/sklem vedle domu. Ano, ta Itálie, ze které si mnozí pamatují pouze hromady odpadků podél cest (zejména na jihu), se dala na cestu ekologie. Ekologicky udržitelný rozvoj, bio, recyklace, alternativní zdroje, tak konečně přestanou být prázdnými slovy na papíře a my všichni se ubereme směrem k zářivé zelené budoucnosti.

Zašli jsme na radnici a vyfasovali ekologickou bibli („Slovník odpadků od A-Z“), veselý kalendář, kde je zaznamenáno, jaký druh odpadu se vyváží toho daného dne, barevné plastové sáčky (modré pro plasty, šedé pro netříděný odpad) a hlavně několik plastových odpadkových košů (hnědý pro organický odpad, žlutý pro papír, zelený pro sklo a plechovky). Jednomu to množství barev hned zvedlo náladu a dalo zapomenout na hrůzostrašné scény z filmu Gomorra (Itálie, 2008), ve kterém jihoitalská mafie vydělávala těžké peníze na tom, že na zahrádce zakopávala jaderný odpad.

Počáteční nadšení avšak odpadlo po příchodu domů, když jsme se začali probírat třiceti stránkami ekologické bible. Od nulového třídění se přešlo k absolutnímu třídění, což v praxi znamená, že při úklidu často stojíte deset minut s nějakým odpadkem v ruce a hluboce přemýšlíte, do jakého sáčku či koše jej zařadit. Příjemná pohoda večeří s rodinou nebo kamarády mizí ve chvíli, kdy je potřeba sklidit ze stolu a nastává dilema co se zbytky a hlavně co s plastovými talířky. Ano, s těmi plastovými talířky, které jste použili proto, abyste nemuseli umývat talíře klasické. Ekologická bible avšak říká, že plastové odpady je potřeba před vyhozením umýt. Není proto lepší zůstat u těch klasických?! Vkrádá se pokušení strčit špinavé talířky na dno pytle a dělat jakoby nic. I na to ale myslela radnice, dobře znalá svých občanů. Při vývozu jsou odpadky namátkově kontrolovány, a když se zjistí pochybení, hříšníkovi hrozí pokuta. Naší osmdesátileté babičce už přišlo výhružné upozornění ...

Prázdniny v Římě

Hodnocení uživatelů:  / 7

Podrobnosti

Zveřejněno 19. 6. 2012 15:48

Napsal Carmela

Zobrazeno: 3196

Chystáte se na výlet do Říma? V letních měsících? Poprvé v životě? Právě pro vás jsou následující řádky, k jejichž sepsání mě inspirovala návštěva rodičů a s ní spojený jednodenní výlet do Věčného města. Moje rady nejsou vyčerpávající, můžou se zdát banální – jedná se o základní postřehy - pomůžou vám ale užít si pobytu bez zbytečných nepříjemností.

V první řadě myslete na pohodlnost. Nejste na nedělní promenádě – elegantní nepohodlné sandály a odvážná tílka využijete při jiné příležitosti, nejlépe u moře nebo večer v baru. Pro mě osobně je letní Řím noční můrou, protože co se týče historického centra stačí jen pomyslet na tisíciletou monumentální historii tohoto města a s ní spojené široké ulice a množství stavebního materiálu, rozuměj spoustu rozpálených kamenů a málo osvěžujícího stínu. Ještě teď mám v hlavě utkvělé „žhavé“ vzpomínky na Piazza S. Pietro, Piazzu Navonu a Fori Imperiali, kdy cesta z Altare della Patria ke Koloseu připomínala chůzi fakíra po rozpálených uhlících, a kdy vaše mysl a zdravý úsudek byly natolik oslabeny, že jste měli chuť si koupit nekřesťansky drahý slunečník od pouličních obchodníků. Pokud tedy nechcete riskovat popáleniny třetího stupně (moji rodiče se k tomu i přes množství opalovacího krému hodně přiblížili), vsaďte na pohodlné splývavé oblečení, které pokryje co nejvíce centimetrů čtverečních odhalené kůže, a které vás alespoň částečně ochrání před všudypřítomným pocitem lepkavosti, způsobeným kombinací vlhkosti vzduchu a prachu.

Božský Luciano...

Hodnocení uživatelů:  / 8

Podrobnosti

Zveřejněno 24. 5. 2012 17:26

Napsal Gianna

Zobrazeno: 3668

Dříve, než se začnu zabývat dalšími zajímavými tématy z oblasti italského životního stylu a kultury, bych se ráda pozastavila nad žánrem, který v Itálii vznikl již v 17. století a od té doby slaví velké úspěchy nejen v zemi svého zrodu, ale i na mezinárodním poli. Mezi nejvýznamnější představitele tohoto žánru patří například Giacomo Puccini, Vincenzo Bellini, Gioacchino Rossini nebo Giuseppe Verdi, který se během svého života angažoval jak v oblasti hudební a literární tvorby, tak i v politice (podporoval obrozenecké hnutí Risorgimento, které usilovalo o sjednocení Itálie). Ano, uhodli jste správně - jde o slavnou italskou operu! Chtěla bych však zdůraznit, že zde nechci popisovat její vývoj od počátků až po současnost...

Chtěla bych se tu zmínit o jednom hudebním velikánovi, jehož umělecká tvorba byla velice významným mezníkem ve vývoji žánru opera lirica. Hranice tohoto žánru jsou ve světě vážné hudby jasně vymezeny, ale proč bychom měli neustále dodržovat nějaká pravidla? Hudba je především vyjádřením citů, myšlenek, dojmů a ty přece nemají žádná pravidla ani omezení... Jednomu z italských umělců se však podařilo tyto dva odlišné světy propojit a přispět tak k popularizaci vážné hudby. Byl jím slavný operní pěvec a tenorista z Modeny, jehož osobnost a smysl pro humor přivedla spousty lidí k úvaze nad tím, že vážná hudba hraje i v dnešním moderním světě velice důležitou roli. Jak jistě tušíte, mám na mysli umělce se jménem, jež mluví samo za sebe - LUCIANO PAVAROTTI!

Parkuju, parkuješ, parkujeme...

Hodnocení uživatelů:  / 7

Podrobnosti

Zveřejněno 23. 5. 2012 13:03

Napsal Carmela

Zobrazeno: 2533

Dnešní téma bych chtěla věnovat parkování v Itálii. Ano, uznávám, téma lehce omšelé, protože už toho bylo opravdu hodně napsaného o Italech a jejich vztahu k autům. Navíc vám o tom chce psát něžná dívka, takže už slyším opovržlivé "pche" ze strany mužných mužů. Ono to ale bez auta v Itálii nejde a bez proniknutí do tajů správného zaparkování už vůbec ne.

Začneme tím, že velké množství italských měst a vesniček má svůj urbanistický původ ve středověku, to znamená, že byly postaveny na kopcích a strmých srázech a obehnány mohutnými hradbami, z nichž se některé dochovaly až do dnešní doby. Pro pohyb ve městě je tak potřeba rozlišovat mezi tím, co je uvnitř hradeb (dentro le mura), tj. historické centrum, a tím co je mimo (fuori le mura), tj. novodobá zástavba.

Parkování mimo hradby je velmi snadné, bez stresu, a na malých městech je potřeba sledovat jen ukazatele zákazu stání/zastavení, apod. Ve velkých městech – moje osobní zkušenost z Florencie – musíte ale navíc sledovat upozornění, která se týkají jednotlivých ulic či zón, a která vás upozorňují na konání se místního trhu nebo na čištění ulice. Většinou to poznáte podle toho, že v místech, kde strávíte půl dne hledáním centimetru čtverečního volného místa, je najednou tolik prostoru, že by tam zaparkovaly tři kamiony. Nenechte se proto ošálit, následující den se v té ulici určitě něco důležitého děje, a rychle pryč, jinak se o vaše auto a peněženku postará odtahová služba a vy jste minimálně o 100-130euro chudší.