Božský Luciano...

Hodnocení uživatelů:  / 8

Podrobnosti

Zveřejněno 24. 5. 2012 17:26

Napsal Gianna

Zobrazeno: 3668

Dříve, než se začnu zabývat dalšími zajímavými tématy z oblasti italského životního stylu a kultury, bych se ráda pozastavila nad žánrem, který v Itálii vznikl již v 17. století a od té doby slaví velké úspěchy nejen v zemi svého zrodu, ale i na mezinárodním poli. Mezi nejvýznamnější představitele tohoto žánru patří například Giacomo Puccini, Vincenzo Bellini, Gioacchino Rossini nebo Giuseppe Verdi, který se během svého života angažoval jak v oblasti hudební a literární tvorby, tak i v politice (podporoval obrozenecké hnutí Risorgimento, které usilovalo o sjednocení Itálie). Ano, uhodli jste správně - jde o slavnou italskou operu! Chtěla bych však zdůraznit, že zde nechci popisovat její vývoj od počátků až po současnost...

Chtěla bych se tu zmínit o jednom hudebním velikánovi, jehož umělecká tvorba byla velice významným mezníkem ve vývoji žánru opera lirica. Hranice tohoto žánru jsou ve světě vážné hudby jasně vymezeny, ale proč bychom měli neustále dodržovat nějaká pravidla? Hudba je především vyjádřením citů, myšlenek, dojmů a ty přece nemají žádná pravidla ani omezení... Jednomu z italských umělců se však podařilo tyto dva odlišné světy propojit a přispět tak k popularizaci vážné hudby. Byl jím slavný operní pěvec a tenorista z Modeny, jehož osobnost a smysl pro humor přivedla spousty lidí k úvaze nad tím, že vážná hudba hraje i v dnešním moderním světě velice důležitou roli. Jak jistě tušíte, mám na mysli umělce se jménem, jež mluví samo za sebe - LUCIANO PAVAROTTI!

Těžké bylo jeho rozhodování v mladém věku, zda se dát na kariéru profesionálního fotbalisty, či operního zpěváka, tedy dvě zcela odlišná profesní zaměření. Dříve, než se rozhodl pro hudební kariéru, byl také krátkou dobu učitelem na základní škole. Jeho sametový hlas a velký hlasový rozsah, díky němuž si vysloužil přezdívku „král vysokého C", z něj však postupem času učinily opravdového mistra v oblasti operní hudby, které se věnoval až do konce svého života. V roce 1990 mohl Pavarotti konečně uspokojit i své sportovní touhy. Slavná árie z Pucciniho opery Turandot se v jeho podání stala jakousi hymnou fotbalového mistrovství světa, které se v tomto roce odehrávalo právě v Itálii. Proslavil jej také projekt 3 slavných tenorů (Pavarotti - Domingo - Carreras), jejichž jména byla známá na celém světě.

Pavarotti se však nebránil ani hudební spolupráci s rockovými hvězdami a byl otevřený téměř jakémukoliv hudebnímu žánru. Jak sám kdysi poznamenal - „I am open to everything" – o čemž svědčí především spolupráce se slavnými hudebníky, jako je například Bono Vox (U2), Sting nebo James Brown. Stejně jako spousta dalších umělců se Pavarotti věnoval také charitativní činnosti a podílel se na spoustě charitativních akcí – známé jsou především jeho slavné koncerty „Pavarotti a přátelé", na nichž se prolínaly rozmanité hudební žánry v podání významných hudebníků. Někteří konzervativní posluchači naopak považovali propojení opery s rock-popovou sférou za komerční záležitost a toto snažení příliš nepodporovali. Dle mého názoru šlo o velice úspěšný krok, za nímž se neskrýval žádný záměr mediálně se zviditelnit - Pavarotti to opravdu neměl zapotřebí, jeho sláva byla veliká...

V rámci svých koncertů Pavarotti dokonce navštívil i Prahu, kde vystoupil celkem dvakrát a po druhé, v roce 2005, jeho koncert na Vysočanech zhlédlo téměř přes 10 000 fanoušků. I přes počínající zdravotní problémy chtěl být tento slavný tenor přítomen i na zahájení Olympijských her v Turíně v roce 2006, kde také naposledy zazněla v jeho osobitém provedení famózní operní píseň s názvem „Nessun Dorma". Pro mnoho lidí znamenalo tohle vystoupení opravdový emocionální zážitek. Z jeho přednesu je cítit velká síla a energie, i když pozorný posluchač by dokázal z jeho pohledu odhalit jisté poselství - jakoby Pavarotti tušil, že má před sebou těžké životní období... I přesto však jeho umělecká interpretace neztrácí na monumentálnosti a pompéznosti hodné tohoto tenorového velikána! Ke konci svého života se Pavarotti uchýlil do rodného kraje e věnoval se i nadále zpěvu a předávání znalostí mladším generacím. Jeho těžký boj s rakovinou skončil v roce 2007.

Jak kdysi sám poznamenal: „Sním o tom, že se jednou probudím o 20 kilo lehčí a vzlétnu...". Své skryté touhy vyjadřoval Pavarotti právě v podání svých operních písní. Při poslechu posledních části árie „Nessun Dorma" tak může posluchač vycítit velkou dramatičnost, odhodlání, víru a touhu osvobodit se a zvítězit (jak zaznívá v závěru árie vincerò – „zvítězím"). Na druhou stranu se však v jednotlivých tónech odráží také melancholie, poetičnost i vášeň. Každý z posluchačů si tak z jeho osobitého podání odnáší něco svého. I přesto, že tento slavný umělec již nemůže naše duše svým zpěvěm potěšit, jeho božský hlas bude i nadále znít v našich uších...

Něco k poslechu:

Luciano Pavarotti a Bono Vox - „Ave Maria“

Luciano Pavarotti a Sting

Luciano Pavarotti a Queen – „Too Much Love Will Kill You“

Luciano Pavarotti a James Brown – „It´s a Man´s World“

Luciano Pavarotti a Eros Ramazzotti – „Se Bastasse Una Canzone“


Luciano Pavarotti a jeho poslední interpretace slavné Pucciniho árie:

Luciano Pavarotti - „Nessun Dorma“ (Puccini – Turandot)


„Nessun Dorma"

Nessun dorma! Nessun dorma!
Tu pure, o, Principessa,
nella tua fredda stanza,
guardi le stelle
che tremano d'amore
e di speranza.

Ma il mio mistero è chiuso in me,
il nome mio nessun saprà!
No, no, sulla tua bocca lo dirò
quando la luce splenderà!

Ed il mio bacio scioglierà il silenzio che ti fa mia!
(Il nome suo nessun saprà!...
e noi dovrem, ahime, morir!)
Dilegua, o notte!

Tramontate, stelle!
All'alba vincerò!
vincerò, vincerò!

• < Předchozí
• Další >