Cucina italiana

Hodnocení uživatelů:  / 7

Podrobnosti

Zveřejněno 9. 7. 2012 23:08

Napsal Carmela

Zobrazeno: 2992

Pojem italská kuchyně netřeba představovat. Výčet jejích atributů je dlouhý - od lamače srdcí českých hospodyněk Emanuela Ridiho, přes těstoviny, prosciutto, mozzarellu, až po italské pizzerie a restaurace, kterých se u nás v posledních letech vyrojilo jako hub po dešti. Než si v rámci našeho blogu začneme představovat jednotlivé součásti italské kuchyně, zkusme dnes zapátrat, v čem tkví kouzlo, kterým si podmanila laickou i odbornou veřejnost. Zjistíme tak, že stravování je klíčovou složkou italského životního stylu, který má své kořeny ve středomořské pozici této země.

Pro začátek si osvěžíme naše znalosti zeměpisu. Itálie je středozemní stát. Z tohoto úhlu pohledu má 16 sousedů. Stravovací návyky se samozřejmě liší, najdou se však společné charakteristiky v kuchyních jednotlivých států. Mezi ně patří častá konzumace ovoce, zeleniny, brambor, luštěnin, chleba a těstovin; použití olivového oleje při vaření a ochucování; přiměřená konzumace mořských plodů a bílého masa, méně častější konzumace masa červeného. Součástí jídelníčku jsou rovněž sýry, jogurty a konzumace vína během oběda a večeře (max. 2 skleničky denně). Společné stravování - čím více spolustolovníků, tím lépe - je pak samozřejmostí.

Jak si jistě dokážete sami představit, vliv podobného stravování - chudého na tuky, proteiny a cukry - na naše zdraví je nezanedbatelný. Natolik nezanedbatelný, že během druhé světové války si americký specialista na výživu Ancel Keys povšiml, že obyvatelé Kréty téměř neznají infarkt a jiné kardiovaskulární choroby. Stejně příjemně překvapen zůstal po návštěvě jihoitalského Cilenta, které na něj zapůsobilo svými stravovacími návyky, zakládajícími se na staletých tradicích, předávaných z pokolení na pokolení. Následoval dvacetiletý výzkum, „Seven Country Study“, který proběhl v sedmi zemích (Japonsko, Řecko, Jugoslávie, Itálie, Nizozemí, Spojené státy a Finsko) a který potvrdil Keysovu tezi, že obyvatelé Středozemí mají nižší hladinu cholesterolu a jsou méně náchylní na infarkt myokardu. Tento fenomén byl posléze shrnut do pojmu „cucina mediterranea“, neboli středomořská kuchyně, a představen světu jako alternativní stravovací model.

Středomořská kuchyně, známá rovněž pod názvem středomořská dieta, si postupem času získala řadu příznivců po celém světě a dosáhla svého nejvyššího uznání 13. března 2010, kdy byla zařazena na seznam UNESCA jako světové nehmotné kulturní dědictví. Oceněny byly nejenom samotné stravovací návyky, ale i celkový životní styl (řecké „diatia“ znamená „životní styl“), který zahrnuje harmonickou fúzi mezi okolním životním prostředím a kulturními návyky dané komunity, pro kterou je právě konzumace jídla a vše co s ní souvisí (od pěstování ovoce a zeleniny, rybolov, po přípravu pokrmů) středobodem její existence. Na tradici stolování dále navazují lidové písně, říkanky, legendy, tradiční řemesla a zvyky.

Oklikou se tak vracíme zpět do Itálie, jež je jedním z klíčových představitelů středomořské kuchyně. Čísla mluví za vše: Itálie je ve světovém žebříčku na první pozici v produkci vína a těstovin, na druhé pozici v produkci olivového oleje a na třetím místě v produkci konzervovaných rajčat. Nejedná se ovšem jen o suchá obchodní fakta. Neopomenutelnou samozřejmostí italské kuchyně je důraz na čerstvé, sezónní výrobky místní provenience. Za šunku a salámy si připlatíte (přijatelná kvalita začíná na 2eurech/deko), máte však jistotu, že to co jíte, je opravdu maso. Na rozdíl od trendu posledních let, kdy v České republice supermarkety zdánlivě téměř vytlačili maloobchodníky, v Itálii nedají dopustit na místní krámky s masem, sýry, ovocem a zeleninou, kde slovo „casareccio“ – „domácí“ je symbolem kvality. Právě respekt pro kvalitu lokálních výrobků je silnější než lákadlo nízkých cen výrobků ze zahraničí, ke kterému se přidává patriotismus a hrdost na italskou potravinářskou tradici, Každá roční období roku má pak své tradiční pokrmy, které se zakládají na právě dostupných surovinách a nic na tom nezmůžou superakční akce v supermarketu.

Italská kuchyně je jednoduchá a za svůj úspěch vděčí především pečlivému výběru kvalitních surovin a přesnému postupu při přípravě pokrmů, kde důležitou roli hrají pro nás malicherné detaily. Jedním příkladem za vše je zděšení přítelovy matky, když jsem do hrnce na přípravu těstovin nalila teplou vodu z kohoutku. Podle tradice musíte použít jen vodu studenou, protože ta teplá prošla bojlerem a tím se tak chuťově znehodnotila. Neméně zanedbatelným tabu je použití jakýchkoliv instantních náhražek a dochucovadel – chuť má být přírodní a má pocházet buď ze samotného pokrmu nebo z koření. V neposlední řadě i správné načasování hraje svou roli. Osmažení nakrájených stroužků česneku a cibule pro vytvoření základu pro přípravu těstovin není tak snadné, jak by se mohlo zdát. Buď je nedostatečné nebo je přílišné, způsobujíce tak lehkou hořkost pokrmu. Těstoviny sceděné předčasně jsou příliš tvrdé, ty sceděné příliš pozdě jsou zase rozvařené.

Konzumace uvařeného se stává společenským rituálem, nejenom životní nutností. Italové neradi jedí sami, proto vždy vyhledávají společnost – rodiny a kamarádů, ale i náhodně se namanoucích známých. Předkrm není samozřejmostí, nesmí však chybět spousta chleba a těstoviny, které jsou následovány druhým chodem buď v podobě masa nebo ryby, nebo jen plátků salámu, kousků sýru a hlavně množství zeleniny (hlávkové saláty, dušená nebo grilovaná zelenina). Na závěr nechybí sezónní ovoce, nějaká sladkost, a hlavně italské expresso, kterým se mnohdy několikahodinový oběd či večeře završí. Porce nejsou přehnaně velké, zasytí vás však dostatečně, díky čemuž vstáváte od stolu s pocitem lehkosti.

Jak už zmíněno výše, Italové rádi jedí ve společnosti, proto se častou náplní společných večerů s kamarády stává příprava večeře, na které se každý podílí svým dílem. Pokud jste na podobnou večeři pozváni, nezapomeňte se zeptat, co máte přinést (lahví vína či nějakou sladkostí nic nezkazíte) a jak můžete pomoci (stačí nakrájení cibule nebo prostření stolu). Vaši italští spolustolovníci dozajisté ocení vaše zdvořilé gesto a dají vám poznat ještě víc ze svých bohatých kulturních tradic!

Buon pranzo, buona cena!/Dobrou chuť k obědu, k večeři!

• < Předchozí
• Další >