Přichystali jsme si pro Vás exkluzivní blog s příspěvky z různých oblastí italské kultury, módy, literatury, výtvarného umění nebo jazykovědy. Nebudou zde chybět ani úvahy nad bujarým italským stylem života, který se mnohdy liší od našich českých zvyklostí a klidné povahy. Dále přispějeme zajímavostmi z oblasti gastronomie, italských tradic a možná se tu a tam objeví i tématika sportu, který je italským národem tolik oblíben.
Budeme rádi, když se zapojíte do našich diskuzí a vyjádříte Váš názor na jednotlivé příspěvky.
Hurá do toho!
Dnešní článek bude trochu netradiční. On to vlastně ani článek nebude, spíše krátké zamyšlení nad tím, co Italům závidí celý svět. Co to je? Odpověď naleznete v úryvku z rozhovoru s prezidentem italsko-ruské obchodní komory, panem Rosariem Alessandrelem. Ten v příloze deníku La Repubblica mluví o svém vztahu k Rusku, jeho kultuře a způsobu života, a na jednu z otázek odpovídá následovně:
Co Vám chybí z Itálie, když se nacházíte v Ruské federaci? Je něco, po čem se Vám stýská?
"Chybí mně kvalita italského života, která je jedinečná na světě. Potom mně chybí krásno, jež je v naší zemi všudypřítomné. Často se přistihnu, že myslím na děti, které navštěvují školu poblíž kostela Santa Maria Novella ve Florencii, a říkám si, že tito mladí lidé, vidíce každý den průčelí tohoto kostela, musí zákonitě splynout s konceptem krásna."
Ano, ono "krásno". Všechno souvisí se vším. Ne nadarmo je Itálie proslulá uměním, kulturou, designem a módou. V posledních letech si sice tato země pošramotila svou pověst politickými a sexuálními skandály bývalého ministerského předsedy Silvia Berlusconiho, i tak však zůstává "Made in Italy" celosvětově uznávaným a obdivovaným pojmem. Pojmem, který v sobě zahrnuje panem Alessandrellim zmiňovaný koncept krásna, a který se netýká jen hmotných výrobků. Jak správně podotýká Luca Bianchini, autor článků v časopise Vanity Fair:
"Itálie, navzdory kulturní degradaci posledních let, stále zůstává národem gentlemanů. Z estetického hlediska si toho všimneme zejména v zahraničí. Je pravdou, že "Italové se dají ihned rozeznat", a to nejen tónem hlasu či gestikulací, ale rovněž způsobem, jakým si dokážeme ohrnout rukávy košile či přehodit svetřík přes ramena"
Já jen dodávám, že ve způsobu omotání si šátku kolem krku (muži i ženy) a přechození svetříku přes ramena jsou, jsou Italové opravdu neporazitelní a mnozí z nás si o podobné nonšalanci mohou nechat jen zdát. Asi jsme nechodili dostatečně dlouho kolem fasády kostela Santa Maria Novella...